Podzimní










Podzimní dostaveníčka


Podzimní smrti
Suchý déšť
A mrtvé lásky
Z dob rašení
Smutky
Marné hledání rozptýlení
Smutky
A chápající
nikde není













Vzduchový proud odnáší barevné umrlce
Zahradníci nadávají
Připravují rychlé kremace
Podzimní ohně
Cítíme z oblečení
I ve vlasech






























vyvolávač nadějí

je podzim
do města krajky míříš
najít zde inspiraci pro zimu
budeš paličkovat vločky
tak se aspoň tváříš
za tebou zůstalo
tolik nevyřčeného
ty najednou mlčíš

až spadne poslední list
vrátíš se
rozhodíš sněhové krystalky
mě do slov obalíš
Bude v nich odpověď?
možná ani ty netušíš
jen kolem projíždíš
pouhý vyvolávač nadějí



Tíha smutku





Tíha smutku


Každý den nosím olověné boty
Unaven k smrti
A smutek skučí
S meluzínou v digestoři

Mám olověné boty
Ruce z gumy
Na hlavě čapku
Co dali bláznovi
V temných uličkách
Hledám sníh
K zakončení všeho



Ples




procházím ulicí
ve starém městě
a jenom zírám
v očích mám děs
kolem mě proudí
maškarní ples

milenci z Verony
kráčejí na chůdách
a vedle na šibenici visí Mydlář kat
hlavu si můžu vykroutit
když kolem živou smrtku vidím jít

ne, nehrozí, jen se dívá
nabídne mi pohár
najednou kolem se stmívá
ona prázdnem na mě zírá
neboj se jasných věcí, tiše říká
pod jinou maskou tvá se skrývá

ráno se probudím
koukám ven
podzim už ťuká do oken
v místnosti chlad
divný sen