Podzimní

Podzimní dostaveníčka

Podzimní smrti
Suchý déšť
A mrtvé lásky
Z dob rašení
Smutky
Marné hledání rozptýlení
Smutky
A chápající
nikde není

Vzduchový proud odnáší barevné umrlce

Zahradníci nadávají

Připravují rychlé kremace

Podzimní ohně

Cítíme z oblečení

I ve vlasech

vyvolávač nadějí

je podzim

do města krajky míříš

najít zde inspiraci pro zimu

budeš paličkovat vločky

tak se aspoň tváříš

za tebou zůstalo

tolik nevyřčeného

ty najednou mlčíš

až spadne poslední list

vrátíš se

rozhodíš sněhové krystalky

mě do slov obalíš

Bude v nich odpověď?

možná ani ty netušíš

jen kolem projíždíš

pouhý vyvolávač nadějí

Tíha smutku

Tíha smutku

Každý den nosím olověné boty

Unaven k smrti

A smutek skučí

S meluzínou v digestoři

Mám olověné boty

Ruce z gumy

Na hlavě čapku

Co dali bláznovi

V temných uličkách

Hledám sníh

K zakončení všeho

Ples

procházím ulicí
ve starém městě
a jenom zírám
v očích mám děs
kolem mě proudí
maškarní ples

milenci z Verony
kráčejí na chůdách
a vedle na šibenici visí Mydlář kat
hlavu si můžu vykroutit
když kolem živou smrtku vidím jít

ne, nehrozí, jen se dívá
nabídne mi pohár
najednou kolem se stmívá
ona prázdnem na mě zírá
neboj se jasných věcí, tiše říká
pod jinou maskou tvá se skrývá

ráno se probudím
koukám ven
podzim už ťuká do oken
v místnosti chlad
divný sen