když se loučíš

   Stojím na terase

   Vítr fouká draky

   pocit loučení s přítelem

   Barevný smutek

   zlatopád listí

   Až zhnědnou, bude zem 

   Jak mrtvý kámen

   Stojím na terase

   Vrhám dlouhý stín

   Je chladno, zavírám okna

   Konvička píská

   Místo květů čajem vzduch provoním

  o novém rašení sním

Dohánění

 

nedrží s tebou krok

rázuje před tebou

sotva popadáš dech

snažíš se vyrovnat chůzi

v zatáčce se ti ztratil

stojíš a hledíš na obzor

je rozmazaný

chyba tvých mokrých očí

necháš ho jít

není důvod sprintovat

vypustit duši

pro toho co si jde

a ještě se neohlíd, že jde sám