Nastoupila jsem do podivné tramvaje.
Na sedačce těsně u dveří, sedí stará žena
Kůže ji na tvářích i čele vytvořila hluboké propasti.
Štěrbina místo úst,
Štěrbinky místo očí.
Kůži má pokrytou černými skvrnami.
Jako kdyby někdo na ni nastříkal dehet.
Je cítit zatuchlinou a močí.
Odvracím oči.
Není pěkné dožít se vysokého věku , za cenu ztráty lidství.
Odvrátila jsem oči a vidím, že přede mnou stojí Leonardo da
Vinci.
A jím lomcuje žena v šedém kostýmu,
Jak Leonardem třese, padají z ní úřední lejstra.
“Co si myslíte!” Ta žena křičí, vysokým hlasem.
“Jak jste si troufl! Vždyť vaše obrazy jsou jeden jak druhý!
Jsou divný!
Já bych si je nekoupila!”
Leonardo stojí, dívá se skrz ženu.
Vzduch z otevřeného okýnka mu bere vlasy a vousy.
Šedivá žena křičí a Leonardo vlaje tramvají.
Odvracím oči.
Není pěkné zápasit s kupčíky, je to zápas bez ceny.
Odvrátila jsem oči a vedle mne stojí dvě děti.
Mají v rukou maličké meče.
Postupně si vzájemně
rozřezávají maso.
Za tramvají v kolejišti zůstává krvavá stopa.
A děti si nemilosrdně oddělují končetiny.
Odvracím oči.
Není pěkné cokoliv si idealizovat, kdo říká, že děti neznají
krutost?
Odvrátila jsem oči a odněkud přiběhl jezevčík
A za ním dvě zahalené postavy.
Jedna ho bere do náruče.
Druhá vytáhla kladivo a hřeby.
Dvě zahalené postavy přibyly jezevčíka za uši,
- na dveře tramvaje.
Dveře se ihned otevírají a dovnitř se derou podivní lidé.
Odvracím oči, je nutné bojovat proti krutosti?
Odvrátila jsem oči a utíkám ven!
Zápach moči, Leonardovy vlasy, useknuté ruce, nářek psa –
zhmotňuje se zoufalost?
Ty dvojice. Ty hrozné dvojice!
Cink… tramvaj odjela.
Stojím na refíži.
A s odjíždějící tramvaje mi mávají Leonardovy vlasy.
Odvracím oči, je smutné vyprovázet mrtvoly.
Odvrátila jsem oči a v dálce už hučí další tramvaj
Mám nastoupit?
Nebo raději skočit?
Tramvaj se blíží.
Ještě se můžu rozmýšlet.
Ještě je reálný přítomný čas.
Odvracím oči, tramvaj se blíží.
Nechci mít zapadlé oči, být zatuchlinou.
Nechci nechat třást svým tělem.
Nechci se nechat řezat do masa.
Nechci nikoho ukřižovat.
Ještě se mohu rozmyslet.
Nastoupit? Zestárnout? Skočit?
