Bezčasí
Jsem běžec
Dobíhám na nádraží,
Nikde nikdo.
Čekárna prázdná,
Nástupiště pusté,
Na koleji žádný vlak
Mé zápěstí netíží časomíra,
Ráfky nádražních hodin stojí.
Kolik je hodin?
Jsem tu brzo,
Vlak teprve přijede?
Lidé přijdou?
Nebo jsem zmeškala?
Vlak už dávno odjel!
Lidé odcestovali?
Nevím,
neznám čas,
Jsem na prázdném nádraží
příliš brzo?
Anebo už je moc pozdě?
Nevím!
Nikde nikdo, kdo by mi řekl,
kolik je vlastně hodin.
Koleje mlčí.
Rozhlížím se.
Jsem běžec,
Odcházím.
Utíkám dál!
Někde přeci musí být hodiny!
Někde se musím dozvědět.
Kolik je hodin?
Někdo mi musí říci,
Jestli vlak teprve přijede!
Nebo už dávno odjel?
Běžím.
Nikde nikdo,
Žádný člověk, žádné hodiny.
Jak se jen dozvím,
jestli mi přijede vlak?
Proč se mi čas zapírá?
Běžím dál.
Nikde nikdo,
Ani žádná určitá doba.
Nic – prázdno, BEZČASÍ!
Běžím.
Někde přeci musí existovat čas!
