Jezdec apokalypsy

 

 

Zvedli mě do sedla

Když už necítil jsem nohy

Plášť na mě hodili

Byl jsem totiž nahý

 

Dlouho jedu na tom koni

jak mě vysadili, plácli ho a zařvali - vpřed

A ukázali směr svět

Jenže ten už asi nikde není

 

kůň šíp vystřelený

Černý a divoký,

kosti už necítím

najednou trysk rozvolnil

 

Koukám se na oře a dosti se podivím

Široké boky a i hruď

Sloupky jsou nohy,

hříva žádná, zato rohy

Já ťulpas sedím na býkovi

 

 

 

Až tě nepoznám

jsi někde v tomhle městě
tady chodíš do hospod
ráno čekáš na svoji tramvaj
mám naději, že tě potkám
jednou,
když už si nebudu jistá
jestli jsi to ty
a pro jistotu
tě neoslovím

když se loučíš

   Stojím na terase

   Vítr fouká draky

   pocit loučení s přítelem

   Barevný smutek

   zlatopád listí

   Až zhnědnou, bude zem 

   Jak mrtvý kámen

   Stojím na terase

   Vrhám dlouhý stín

   Je chladno, zavírám okna

   Konvička píská

   Místo květů čajem vzduch provoním

  o novém rašení sním

Dohánění

 

nedrží s tebou krok

rázuje před tebou

sotva popadáš dech

snažíš se vyrovnat chůzi

v zatáčce se ti ztratil

stojíš a hledíš na obzor

je rozmazaný

chyba tvých mokrých očí

necháš ho jít

není důvod sprintovat

vypustit duši

pro toho co si jde

a ještě se neohlíd, že jde sám

Co bylo to bylo

donesu tobě

srdce v kapse

dám ti ho jen tak

bez řečí

zastrčíš srdce

pak ve tvé tašce

tluče a bouchá, láteří

plyšový králíček

hlídá tvé kroky

kudy ty chodíš

copak vím

růžový plyšáček

jaký je měkký

byl na mé kůži

co teď s tím

Bílý je Petřín

a ne sněhem

bílý je stromů okvětím

bílo je všude kolem tebe

tak se i já obílím

Koupím si v tašce sněhuláka

že roztaje, mi nevadí

kapičky vody nebo vločky

bude to sněhulák

kterého nikdo nevidí

Návrat

Návrat

Hladinka v tvé sklence ubývá
jak noc, po kterou se opíjíš
červené víno přechází na oblohu
upadáš do fantaskního snu

Z vany ti vyrůstají puškvorce
rozlézají se z výlevky
s žabincem zaplňují vodu,
ve které si drhneš kůži
voda je plná zeleného slizu

Jsi v koupelně s trojicí van
Plné zahnívající vody
Není kde se opláchnout
Kůže ti smrdí po bahně
A dveřmi vcházejí cizí lidé

Necítíš stud, konverzuješ s nimi
Přitom se utíráš do ručníku
v bavlně zanecháváš zelené šmouhy
Vyjdeš nahý, rovnou k velikánskému nóbl prostřenému stolu
Jen jídlo nikde

Lomcuješ skříní, kterou neznáš
Urval jsi klíč a padáš dolů
Na koberec, plný hraček
Jsi ve svém prvním pokojíčku
Dětským hlasem říkáš: "Mami, já přišel domů"