Hala je prázdná
Dveře mi nikdo neotvírá
Nechápu tohle skrývání
Výhružně stažené žaluzie
Ticho k zoufání
Před okna do trávy
Položím srdíčko
Bude tlouct pro vás
Doufám že časem
Už jenom maličko
Básním si a pak kreslím a fotím anebo fotím, kreslím a pak si básním
Ztékání
Stojím sama na prázdném náměstí,
Kolem jen vítr a kapky deště.
Vítr mi serval šaty
Stojím nahá v kapkách vody.
Začínám se rozmáčet.
Každou další kapkou mé tělo ztrácí tvar.
Roztékám se po dláždění
Zkapávám na zem.
Odtékám.
Sama, sama mezi nespočtem kapek.
Vyšlo Slunce.
Mé tělo se postupně vypařuje.
Už jsem jen jediná kapka!
Úplně mizím!
Mé tělo v milionech částečkách jde vzduchem.
Zachycuji jednu po druhé.
Jsem kapka.
Jsem déšť a zkapavám na zem.
Padám roztříštěna ve vodě.
Padám sama se sebou
Rychlostí se kapky shlukují.
Mé tělo má opět tvar.
Stojím sama nahá na prázdném náměstí.
Kolem jen vítr a kapky deště.
Šaty mi odtékají do kanálu.
Přichází lidé.
Mé tělo zůstává tak hmotné!
Stojím sama nahá v davu.
Tak odtéct!
Čekám na milosrdné rozpouštění.
Voda stříbří moji kůži.
Tak už?
Ne. Kapky mě postupně oblékají.
Poslední částečka vody.
Zapínám si kabát.
Dav se rozestupuje,
Odcházím prostředkem lidmi zaplněného náměstí.
Odcházím sama se sebou pryč.
Každý jsme tak zoufale sám!
Zmýlená
Kdyby se Einstein a ostatní fyzici zmýlili
a čas byl trojjediný
bylo, bude a je teď
na světle z lucerny
prolítnout kolem Slunce
propojit jsoucna v jednom čase
jak tok fotonů vrátit se
na lesní cestu k zřícenému hradu
potkat svou mámu
říci všem, co se nestihlo
sednout si s tebou za stůl
povečeřet, umýt pak společně nádobí…
Ne, nevěřím cestám v čase
A nevěřím v anděly
A bůh je v každém z nás,
ale přeci jen,
kdyby se Einstein mýlil
a šel vrátit čas…
Zmizelo, co nikdy nebylo
Tak mezi dveřmi
úsměvy padly
pár slov
a je tu emoce
Jen okna vědí
kam koukáš tajně
smutně i divoce
a mezi dveřmi
tajně a skrytě
hledáš ty oči
a úsměv s tím
tam mezi dveřmi
najednou není
bolí splín
ve skle jen sebe odrážím
Okno
Blázním a vážnost není mi dána
Mám ráda neznámého pána
V okně má truhlík a v něm slunečnice
Nic o něm nevím, o to sním více
že bude moje jedna slunečnice
Léto je pryč a kytky dávno zvadly
Nikdo nic nepoví
Problémy tajných lásek jsou, že jsou tajné
A nenaruší soukromí
Stýská se mi po bezejmenném pánu
Co bydlí u nás v přízemí
On nemá ani páru
A sama sebe klamu
že kytky něco napoví
Jezdec apokalypsy
Zvedli mě do sedla
Když už necítil jsem nohy
Plášť na mě hodili
Byl jsem totiž nahý
Dlouho jedu na tom koni
jak mě vysadili, plácli ho a zařvali - vpřed
A ukázali směr svět
Jenže ten už asi nikde není
kůň šíp vystřelený
Černý a divoký,
kosti už necítím
najednou trysk rozvolnil
Koukám se na oře a dosti se podivím
Široké boky a i hruď
Sloupky jsou nohy,
hříva žádná, zato rohy
Já ťulpas sedím na býkovi
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)